(Nejprv vidíte jen miniatury fotek, nutno kliknout na jednu z nich, aby se otevřela v max.velikosti. Pak už lze jednoduše tam i zpět pomocí šipek.) Igor Hlavinka. Narozen 18. 3. 1959 v Praze. Jeho rodiče jsou mladí sochaři, bydlí s nimi v sochařském atelieru a na hraní dostává sochařskou hlínu místo hraček. Igor Hlavinka sice absolvoval obor malířství na AVU v Praze r.1985, ale kromě malby se zabývá i sochařstvím a fotografií. Inspiruje se jak přírodou, tak uměním všech dob, ovšem s výraznou preferencí umění pravěku, starověku a přírodních kultur. Rád se toulá po horách. A hory se mu staly v posledních 15 letech jeho největší inspirací pro malbu. Členem SVU Mánes, účastnil se mnoha zajímavých výstav, zastoupen v soukromých i státních sbírkách. Výběr z biografie týkající se především jeho sochařské práce: 1974 - 1978 studium scénografie na SUPŠ Praha, o prázdninách pomáhá otci s keramickými reliéfy v rakovnické keramičce, 1979 - 1980 studium scénografie na DAMU Praha (scenografie A. Pražák, kresba a malba O.Smutný, modelování M. Chlupáč, dějiny umění J. Zemina) 1980 - 1985 AVU Praha (ateliér krajinomalby prof. Františka Jiroudka) 1993 – 95 keramické plastiky: modely biomorfních staveb jakési fiktivní archaické kultury spojující přírodní a architektonické formy (syntéza ulity a věže) 1994 účast na symposiu Fungus nadace Hermit v klášteře Plasy- vystavil modely biomorfních staveb z nepálené hlíny 2003 – 2004 keramické plastiky: hlavy 2007 – 2011 keramické plastiky: hlavy od 2015 se účastní na kursech keramické plastiky J.Vikové v Kohoutově Kontakty: igorhlavinka@seznam.cz http://igorhlavinka.rajce.idnes.cz/1_Igor_Hlavinka-paintings/ https://www.facebook.com/igorhlavinka https://igorhlavinka.rajce.idnes.cz/2_Igor_Hlavinka-sculptures_Male_kreatury%2Clabyrinty%2Clebky%2Cveze%2Chlavy%2Cchramy%2C_idoly_aj._plastiky/ VYSTAVY A ÚČAST NA SYMPOSIÍCH 1986 – „Kresby“, Slovácké divadlo, Uherské Hradiště 1989 – „Otevřený dialog, Vinohradská tržnice, Praha 1989 – „Kresby“, KD Cíl, Praha 1989 – „Zóna klidu“ , Galerie Fronta, Praha, 1989 – Řecko, Athény 1989 – „Noc kouzelníků“,Dům slovenské kultury Praha 1990 – výtv. skupina Tunel (Exner, Hlavinka, Chmelová, jírová, Knotek, Wagner,Zoubek), Lidový dům, Praha 9 1990 –výtv. skupina Tunel (Exner, Hlavinka, Chmelová, jírová, Knotek, Wagner,Zoubek), Mánes, Praha 1990 –Lisabon, Portugalsko 1991 – výtv. skupina Tunel (Exner, Hlavinka, Chmelová, jírová, Knotek, Wagner,Zoubek), IFA Galerie, Berlín, SRN 1992 - „20" autorů, Divadlo hudby, Praha 1994 – Symposium ,,Průsvitný posel“,Nadace Hermit klášter Plasy 1994 - „Strašná souměrnost“, Galerie Velry­ba, Praha 1995 - „Fungus“ – symposium Nadace Hermit klášter Plasy, (plastiky) 1995 - Galerie Mladých, Brno 1995 – výtv. skupina Tunel (Exner, Hlavinka, Chmelová, jírová, Knotek, Wagner,Zoubek)”, zámek Litomyšl 1997 - Symposium “O počátku”, Nadace Hermit klášter Plasy (kurátoři: Igor Hlavinka, Vladimír Vimr, Miloš Vojtěchovský) 1997 - Kresba SVU Mánes 1997 - “Okolo středu”, Malostranská beseda, Praha 1998 – “Slavnost světel”, “Umělci pro Tibet”, Rotunda na Řípu 2004 – “Jubilanti SVU Mánes”, Galerie Diamant, Praha 2005 –výtv. skupina Tunel (Exner, Hlavinka, Chmelová,Jírová, Knotek, Wagner,Zoubek), SVU Mánes, Praha 2007 – “Pocta Františku Kupkovi” na výstavě S.V.U Mánes galerie Diamant 2007 - Plastika hlavy, Zámecký park Březnice 2008 - Salon výtvarníků Prahy 10, Galerie Deset, Praha 10 2009 - Jubilanti SVU Manes,Galerie Diamant,Praha 2011 – Igor Hlavinka a Čestmír Hlavinka, obrazy a plastiky- Galerie Skarabeus Praha 2013 – Dnešní SVU Mánes, Galerie Diamant, Praha 2013- V očích vážky se odráží vzdálené hory, Velryba Praha 2014-- Jubilanti SVU Manes,Galerie Diamant,Praha 2014 - Václav Fiala a jeho hosté Libor Teplý, Igor Hlavinka a Toni Scheubeck, galerie Natura Průhonice 2015- Česká krajina - SVU Manes,Galerie Diamant,Praha 2015- Fantomy(fotografie) Velryba Praha 2015- Toni Scheubeck, L.Teplý, Igor Hlavinka,V.Fiala, Jindra Viková, Pavel Baňka, galerie Cordonhaus, Cham, BRD 2016- Hory a jiné bytosti- obrazy, plastiky, fotografie -Galerie J.Lieslera Kadaň 2016- Hory a jiné bytosti- obrazy, plastiky, fotografie - Galerie Domu národnost. menšin Praha 1993-1995 Modely imaginárních pravěkých staveb. Modeloval jsem v letech 1993-95 sérii modelů hliněných staveb ve kterých se projevil můj dlouholetý zájem o archeologii, africkou hliněnou architekturu, o přírodní formy, ale také okouzlení světem Tolkienových románů. Zdroj inspirací byl obsáhlý ; archeologická rekonstrukce chýše lovců mamutů na Sibiři, postavená z kostí a klů mamutů, vykopávky neolitických věží v Jerichu, ale i makrofotografie plodů a květů z úžasné knihy Urformen der Kunst (1929) Karla Blossfeldta. Popudem k tomu, že jsem začal své představy (které jsem nosil léta v hlavě)konečně modelovat v hlíně, byla spolupráce s Čestmírem Suškou na symposiu Hermit v Plasech r.1993. Čestmír Suška mne požádal o pomoc při stavění jeho velké hliněné plastiky. Práce s hlínou mne nadchla, takže jsem pak doma začal modelovat malé modely fiktivních archaických staveb. Díky laskavosti mých přátel z nadace Hermit jsem je mohl následujícího léta vymodelovat veliké (až metrové) na chodbě prelatury v Plasech během uměleckého symposia Fungus. Jeho kurátor Jirka Zemánek mne vyzval, abych dvě ze staveb (ač nebyly ještě vypálené) nainstaloval v přízemí klášterní sýpky. V tmavém prostoru bez oken byly osvětleny jen světlem svíček. Malé hlavy z r. 2002 Nacházel jsem se tehdy už druhý rok v tvůrčí krizi, nevěděl jsem kudy dál v malování. Cítil jsem čím dál silněji, že potřebuji pracovat s hlínou, udělat si z ní něco malého, co se mi vejde do dlaně, jen sobě pro radost. Práce s hlínou, ke které se vždy jednou za pár let vracím, je skvělá terapie, zvláště když jí nevnucuji žádnou představu a nechám ruce dělat to, co chtějí. Chtěl jsem si tehdy původně udělat loutky pro loutkové divadlo, které jsem si chtěl postavit ve stodole naší chalupy. Modeloval jsem ty hlavičky z hlíny jen jako modely pro hlavičky loutek, které bych si pak vyřezal do dřeva. Začal jsem modelovat bez kreslení, bez vymýšlení, bez jasné představy. Věděl jsem jen, že to mají být hlavy lidské, jinak jsem dal svým rukám i své imaginaci naprostou svobodu, byl jsem zvědav na to, co vznikne. Žasl jsem pokaždé nad tou tajemnou proměnou, když se z beztvaré hroudy hlíny začaly vynořovat rysy tváře a pak jsem byl radostně překvapován všemi proměnami jejího výrazu. Vytvořil jsem kolem dvaceti hlaviček, loutky jsem podle nich nikdy neudělal, život šel jiným směrem. O mnoho let později jsem na tyto své malé plastiky navázal při modelování velkých hlav. Velké hlavy (2007-2011) V r. 2007 jsem dostal nabídku vystavit plastiky na společné výstavě v zámeckém parku v Březnici. Udělal jsem pro výstavu jednu hlavu v lehce nadživotní velikosti, ale tím to neskončilo. Během dalších let jsem s přestávkami pracoval postupně na několika hlavách z keramické hlíny v životní a nadživotní velikosti ve kterých jsem volně navazoval na své starší plastiky malých hlav z roku 2002. Nestál jsem o to aby hlavy měly individuální rysy, nezabýval jsem se vlasy, jejich tváře mají zároveň rysy mužské i ženské. Jsou to vlastně takové ideální typy. Zajímalo mne jediné: jak vyjádřit vnitřní pokoj. Myslel jsem při práci na tváře archaických řeckých, egyptských nebo románských soch a zvláště na úsměv soch buddhistických. Chtěl jsem těm ,,mým" hlavám dát výraz pokojné radosti, kterou jsem kdysi zažil a která mi teď tak bolestně chyběla. Zdá se mi, že v počátcích výtvarného projevu dítěte i lidského rodu se nalézá silná víra v obrovskou moc obrazu působit na skutečnost, víra v moc obrazu přivolat předmět naší touhy nebo získat kontrolu nad tím, čeho se bojíme. Výsledkem jsou na jedné straně pravěké skalní malby zvířat, idoly bohyně Matky nebo dětské kresby domů, aut, letadel, raket, lodí a jiných úžasných věcí, které by dítě tak rádo mělo a na straně druhé jsou tu například masky a jiná zobrazení démonů, jejichž pomocí chce přírodní člověk získat nad těmito démony magickou moc a kontrolu. Realismus jako snaha objektivně realisticky zkoumat a zobrazovat skutečnost se v naší společné i individuální historii objevuje mnohem později. Zpětně jsem si uvědomil, že jsem ty své usmívající se hlavy dělal zřejmě proto abych pomocí jejich úsměvu změnil skutečnost tj. svůj psychický stav, k lepšímu. Musel jsem intuitivně věřit, že je to možné.