Název

Tanec butoh

Popis

Butó je undergroundová scénická forma na pomezí tance a pohybového divadla, která vznikla v Japonsku v šedesátých letech 20. století jako reakce na neschopnost zkostnatělých divadelních forem zaujmout a vyjádřit postoj k aktuálnímu dění ve světě, ve snaze vrátit scénickému umění rozměr ryzího vyjádření. Butó je zakořeněno v principech tradičního japonského divadelního umění, které však oprošťuje od ustálených forem a čerpá inspiraci z evropského avantgardního hnutí expresionismem počínaje. Poprvé tanec butó představil Tatsumi Hijikata, který jej v 60.letech nejdříve nazýval tancem temnot. https://en.wikipedia.org/wiki/Tatsumi_Hijikata . Dnes je butó tanec, který vyrostl z potřeby znovu najít kořeny japonské kultury a odmítnout západní formální vzory. Zpočátku jako tanec temnoty, poté jako bílý Buto se tato taneční forma otevírá různým typům uměleckého hledání a různým kulturám. Existuje tolik způsobů butó, kolik je tanečníků, a proto je možné butó považovat za nepřetržitou snahu o hledání výrazu v tanci a hledání odpovědi na otázku, co to je "tanec". Mnozí japonští tanečníci se usadili na Západě a založili zde skupiny .
Více zde: http://buto.webnode.cz/cesta-do-hlubin/

Tanec butó je velmi originální především tím, že od tanečníka vyžaduje schopnost transformace vnitřních obrazů a pocitů do fyzického pohybu. Velký důraz klade na mentalitu tanečníka, Butó nevyžaduje jakoukoliv formu jako klasický balet nebo moderní tanec, naopak projev a výsledek ponechává zcela na tanečníkovi. Existuje tolik způsobů butó, kolik je tanečníků, a proto je možné butó považovat za nepřetržitou snahu o hledání výrazu v tanci a hledání odpovědi na otázku, co to je "tanec".

Butó je cesta propojení a sjednocení vnitřního a vnějšího, poslechu ticha a odkrývání paměti těla. Záměrem je nechat mluvit tělo jeho vlastní řečí. Tělu naslouchá a z jeho vnitřní paměti čerpá hluboko zakořeněné zážitky. Butó pracuje s archetypy, podvědomím, individuálním a kolektivním vědomím, vztahy mikro a makrokosmu. Odkrýváním nám dosud neznámých končin vlastního nitra lze dospět nejen k rozšíření schopností vlastního projevu, ale i k vnitřní očistě, širší kolektivní katarzi a k prožitku těla jako subjektu s vlastním hlubokým vědomím a moudrostí. Butó pracuje s rozmanitostí univerza. Zkoumá různé kvality a aspekty lidského nitra (emoce, vzpomínky) i autentického prostředí (určité místo, příroda se vším, co ji utváří). Butó je cestou hledání a poznávání, kdy tanečník diváka bere s sebou a provází ho katarzí kterou se sám nechává transformovat.

,,Často vysvětluji filozofii „BUTOH“ pomoci květiny. Mám velmi rád květiny, protože květina pro mě představuje věčný koloběh světa. A takové je i „BUTO“. Nádherná květina rozkvete ve slunečním svitu a šíří svoji vůni lásky a poté postupně umírá a vrací se do země (k zemi) a její kořeny jsou jí oporou v temnotě. Stejně tak jako budhismus přijímá smrt i narození, světlo i temno ..."
Ken Mai (http://buto.webnode.cz/filozofie-principy

,,..v butó jde o hledání světla v temnotách.."
Sumako Koseki

Nastavení