Igor Hlavinka- Hory a jiné bytosti - malby, plastiky a fotografie. Galerie Josefa Lieslera Kadaň. 8.-31.1.2016 Hory a jiné bytosti- malby a fotografie. Dům národnostních menšin Praha 11-24.6.2016 Hory, hlavy a hlavičky. Gal. Magna Ostrava 1.5.-3.6. 2018 Hory a jiné bytosti - malby na papíře a na plátně - Park Holiday Benice 2021 Igor Hlavinka sice absolvoval obor malířství na AVU v Praze r.1985, ale kromě malby se zabývá i sochařstvím a fotografií. Inspiruje se uměním všech dob, pravěkem a uměním přírodních kultur počínaje a současným abstraktním uměním konče. Zvláště jej zajímá staroegyptská, buddhistická a románská plastika, tušová malba a kaligrafie Dálného východu, středověké a renesanční umění, malířství romantismu a symbolismu. Velmi blízký je mu Leonardo da Vinci, Hieronymus Bosch, Pieter Bruegel, Caravaggio, Gustav Moreau, František Kupka, Brancusi, Max Ernst, Josef Šíma, Paul Klee, Henri Michaux, Jackson Pollock, Mark Rothko, Mark Tobey, Robert Ryman... V posledních 12 letech se věnuje převážně malbě krajiny, jak imaginární, tak konkrétní, ale ani tu nemaluje realisticky. Obraz krajiny je pro něj reflexí nálad duše. V obrazech hor čerpá především ze svých vzpomínek na putování horami a inspiruje se jednak asijskou tušovou malbou ale i obrazy slavného romantika C.D. Friedricha. Snaží se co nejjednoduššími malířskými prostředky, minimalistickou a zároveň poetickou formou evokovat svůj zážitek hor, jejich stálost a mohutnost v kontrastu ke stálým proměnám světla v prostoru plném mraků a mlhy. Cyklus Pouť krkonošská je nazvaná podle básnické prózy K. H. Máchy. Autor sám o cyklu napsal :,,Výstava Hory a jiné bytosti je pokusem propojit malby a fotografie hor. Cyklus maleb Ostrovy v oblacích začal vznikat v roce 2009. Snažil jsem se co nejjednoduššími prostředky evokovat můj zážitek z hor. Mohutnost a tíha hor v kontrastu ke stálým změnám světla v prostoru plném mraků a mlhy. Vždycky jsem rád snil nad malbami a poezií starých čínských a japonských mistrů štětce a tuše, ale i nad romantickými krajinomalbami C.D.Friedricha nebo Bedřicha Piepenhagena. Mnoho podnětů, především u prvních obrazů cyklu, jsem našel v čb fotografiích Krkonoš horolezce a fotografa Jiřího Havla. Hlavním zdrojem inspirace bylo mé vlastní putování po horách. Maloval jsem Krkonoše, Lužické hory, čínské posvátné hory Huangshan nebo vápencové kužele kolem řeky Guichun na hranici Číny a Vietnamu. V posledních letech hory spíše jen fotografuji. Panoramata hor v mracích, vichry pokroucené stromy v mlze, bizarně propletené kořeny vývratů, průzračné bystřiny s tůněmi, peřejemi a vodopády, horské louky s růžovými obláčky kvetoucí trávy a tisíce dalších krásných motivů, které nenajdete jinde než na horách.(Igor Hlavinka 2015) Proč jsem maloval hory ve kterých jsem nikdy nebyl Mnoho obrazů tohoto cyklu jsou pohledy na Huangshan, posvátné hory v Číně, které už od starověku svým bizarním vzhledem přitahovaly poustevníky, poutníky, toulavé mnichy, básníky a malíře. Zachovaly se tisíce básní a maleb věnovaných tomuto pohoří, některé už z éry Tchangů. Horské hřbety připomínají hřbety zkamenělých draků, divoce rozeklané žulové hřebeny a skalní věže s pokroucenými prastarými borovicemi, úpatí strmých, skoro nepřístupných hor, většinu roku zahalené v mracích. Tím vším Huangshan dokonale naplňuje ideál hor tradiční čínské estetiky. Už ve starověké taoistické tradici jsou jeskyně či chýše v divokých nepřístupných horách vhodným příbytkem milovníka svobodného života, samoty a meditace, hledajícího věčný život. Tento ideál později převzal i zenbuddhismus. Básně a malířství staré Číny mi bylo velmi blízké už od mládí, kdy jsem pro sebe objevil knihu Oldřicha Krále TAO Texty staré Číny(Odeon 1969.) Vedle zenových mnichů byly autory tzv. literáti, vzdělanci, úředníci, které oslovil taoismus nebo zen a tak snili o životě v ústraní. Někteří z nich svůj ideál realizovali z politických důvodů v dobách mongolské a mandžuské nadvlády. Odmítli pracovat pro okupanty a proto odešli ze svého úřadu v hlavním městě na venkov, do hor, do budhistického kláštera. Většina literátů ale svou touhu realizovala jen v poezii a tušové malbě. Jejich malby a básně věnované vysněnému životu v ústraní mě inspirovaly a když se mi dostala do ruky kniha fotografií o Huangsanu, začal jsem si ty hory kreslit a malovat, abych se jimi mohl procházet aspoň v duchu. Pokusil jsem se v obraze o spojení reálné konfigurace krajiny nalezené na fotografii s principy čínské tušové krajinomalby (2018) INSPIRACE. TEXTY A BÁSNĚ O HORÁCH, O MRACÍCH, O PŘÍRODĚ... ,,.Jestliže v poezii a malířství Dálného východu, inspirované zenbuddhismem a taoismem, vrchol hory znázorňuje probuzení, vše, co horu zahaluje, jsou strasti provázející člověka na jeho cestě k osvobození. Stejně tak může být mrak symbolem zatemnělé mysli, která není schopna dohlédnout vrcholek hory -pravou podstatu bytí..” (Prázdné hory jsou plné větru a deště, Antologie korejské zenové poezie 2002 ) „Od kamenů a stromů se dozvíš to, co od žádného učitele...“(sv.Bernard) Ó nepostižitelnosti Ó nezřetelnosti ve vás jsou všechny formy! Ó nepostižitelnosti Ó nezřetelnosti ve vás jsou všechny věci! Ó mlhavosti Ó temnoto ve vás se tají všeho podstata! (21 Tao Te Ting- Lao Tse, překl. Oldřich Král) Pohybem Cesty Taa je pohyb zpátky Vlastností cesty Taa je měkkost A všechny věci, co jich je na světě rodí se z bytí bytí rodí se z nebytí 40 Tao Te Ting- Lao Tse, překl. Oldřich Král Ten kdo ví, nemluví, kdo mluví, neví, tak zahraďte průchody a zataraste dveře otupte hroty, rozvažte pouta a ztlumte světlo- buďte jen prach! (51 Tao Te Ting- Lao Tse, překl. Oldřich Král) Na světě není nic měkčího a poddajnějšího než voda ale tu zas nic nepřekoná v tom jak napře se na všechno tvrdé a silné! A nic ji nedokáže v ničem změnit! Tak poddajné vítězí nad silným měkké vítězí nad tvrdým a všichni na světě to ví a nikdo to nedokáže uskutečnit! Proto Světec pravil: kdo vezme na sebe bláto země ten je pán země a úrody, kdo vezme na sebe neštěstí země ten je nad všemi král! (78 Tao Te Ting- Lao Tse, překl. Oldřich Král) TAH DIVOKÝCH HUSÍ A NAD OBRYSEM HOR MĚSÍC – MÁ PEČEŤ /Buson, překl. A.Líman/ Jak ledová je zima v hloubce hor odedávna, nejen v tomto roce. Zubaté štíty, věčné sněhy, temný les vydechuje chuchvalce mlhy, tráva tu vyroste až po žních. Listy opadají dřív, než přijde podzim, poutník zde — zbloudilý vyhlíží, vyhlíží, však slunce nezahlédne (Chan-šan, Básně z Ledové hory, překl. O.Lomová) AŤ JE RADOST NEBO SMUTEK TRÁVA ROSTE /Santoka, překl. A.Líman/ HORY KTERÉ UŽ NIKDY NEUVIDÍM SE ZTRÁCEJÍ V DÁLCE /Santoka, překl. A.Líman/ JDU HLOUBĚJI POŘÁD HLOUBĚJI MODRÉ HORY /Santoka/ MÉ SRDCE JE ZNAVENÉ A HORY I MOŘE TAK KRÁSNÉ /Santoka, překl. A.Líman/ NAKONEC JE SMUTNÉ BÝT SÁM ZVADLÁ TRÁVA /Santoka, překl. A.Líman/ NAKONEC JE DOBRÉ BÝT SÁM DIVOKÉ BÝLÍ /Santoka, překl. A.Líman/ V HORÁCH SE DÍVÁM NA HORY ZA DEŠTĚ POSLOUCHÁM DÉŠŤ JARO LÉTO PODZIM ZIMA VČERA MI BYLO DOBŘE A ZÍTRA BUDE TAKY /Santoka, překl. A.Líman/ V OČÍCH VÁŽKY SE ZRCADLÍ VZDÁLENÉ HORY /Issa, překl. A.Líman/ Slunce zašlo za temné hory; jako mrak černý vystupovaly vrcholky jejich na obzoru země české, a za horami protějšími vycházela slunce světů jiných; v rozsedlinách mezi horami již byla černá noc, na rovinách se ještě šeřilo; města co bílá znamínka vyhlížela z šerých stínů; nad ními se kroužil lehký kouř a sníživ se plížil se po tváři tichých jezer, v nichž se zhlížely vycházející hvězdy, sem tam je barvila zář malých plamínků hořících po hrázích temných. Večír byl jasný a čistý, jak jen na horách bývá, měsíc byI blízký ouplňku a záře jeho stříbřila osněžená čela zmodralých hor, jenž z temné noci strměly co zesinalé hlavy mrtvých králů, korunované stříbrnými vínky. Dlouho tak stál jinoch zapomenutý hledě v krajinu tichou; všecky hvězdy již slavily krásnou noc, on ještě dlel na osamělém skalísku; - bylo chladno, studený vítr skučel mezi horami a zdola hučely lesy a řeky pospíchající z pustých hor do krajin ourodných; měsíc stál vysoko na dráze své a jinoch ještě posuď nepokročil z místa svého. K.H.Mácha – Pouť krkonošská